Po tisíce let přežití na norském venkově, kde byly farmy na míle od sebe, znamenalo naprostou soběstačnost. Zemědělské usedlosti byly jako malé vesnice s několika rodinami, které žily pohromadě a stavěly si svá obydlí z klád a drnu.
V Norském lidovém muzeu v Oslu sem byly po kusech přesazeny celé zemědělské usedlosti mistry tesaři, kteří používají tradiční truhlářské techniky a znalosti střech z březové kůry – kombinace březové kůry a drnu používaného minimálně od roku 300 našeho letopočtu. Součástí těchto minivesnic jsou i vyvýšené sklady potravin a textilu, dále stodoly a sauny (nejen pro rekreaci, ale i pro prádelnu).
Toto muzeum pod širým nebem má 160 budov (většinou originálů s několika reprodukcemi), včetně jednoho ze zbývajících dřevěných kostelů na světě z roku 1200. Staleté dřevo je konzervováno tradiční metodou dehtování, která se používá každé 4 roky.
Existuje také několik městských ulic „Starého města“ Osla s městskými domy z doby kolem roku 1700 a interiéry z 19. a 20. století, včetně makety bytu z „Domu pro panenky“ Henrika Ibsena.